(...) "Odpoledne se zahradníkovy děti oblékly většinou do nového a šly do zámku. To bylo radostného vítání! Všechny tři komtesy měly červené svetříky i čapky a rukavičky, modré skládané sukýnky a mladý pán byl v šedém. Napřed všichni zkusiLi jízdu na rohačkách po stráňce u kamenný schodů." (...)
z knihy Dětství v zámeckém parku
Sáňky na fotce z počátku 20. století pochází z Blovic a do konce roku 2019 jsou k vidění v Měšťanském interiéru.
Touto plackou se označovali členové Občanského fóra v listopadu 1989 v Blovicích.
František Jaroslav Vacek – Kamenický (1806 – 1869), vlastenecký kněz, učitel a básník se
v roce 1846 stal prvním blovickým děkanem. Jeho příchodem se začala psát farní a školní kronika v českém jazyce. V roce 1848 se účastnil Slovanského sjezdu, za což byl potrestán policejním dohledem. Udržoval přátelské styky s předními literáty, např. s J. K. Tylem, B. Němcovou, V. Hankou, K. H. Borovským a dalšími. Pozůstalost tvoří část tvorby (rukopisy) a korespondence. Tento klobouk byl darován Muzeu jižního Plzeňska v Blovicích, p. o., do sbírek příbuznými z Kamenice nad Lipou v roce 1917.
Na vlastní oči ho můžete vidět od 18. 10. 2019 do 25. 1. 2020 v rámci výstavy Vzpomínka na blovické pedagogy Josefa Hyana, Františka Jaroslava Vacka Kamenického a Vojtěcha Mikuláše Vejskraba Bělohrobského.
Ideální rekonstrukce kovotepecké dílny doby bronzové. Na základě archeologických pramenů pro výstavu Zrození kovu, příběh bronzu a železa namalovala Mgr. Martina Šmejdová. Výstava potrvá do 5. 10. 2019.
Koník houpací dřevěný „grošák“, dětská hračka, datace: kolem roku 1920. Darován v roce 2015. Houpací koník byl v roce 2015 restaurován konzervátorem muzea.
Eneolitické přesleny z lokality Srby u Blovic. Lokalita zkoumána Norbertem Maškem ve spolupráci s Karlem Škrábkem a Jiřím Sýkorou koncem 50. let 20. století.
Krucifix, vyřezávaný, lidová práce, pochází z Kotousova a byl darován v roce 1914.
Maketu pravěkého hlubinného dolu pro těžbu surovin na výrobu bronzu zhotovil pro výstavu Zrození kovu, příběh bronzu a železa konzervátor muzea Vladislav Rupert.
Obraz „Budislavice“, vyobrazena vesnická zástavba s kostelem sv. Jiljí, autor - Josef Hodek ml., datování – 1944, rozměry - š. 70 cm, v. 50 cm.
Josef Hodek ml. (1888 – 1973), malířství se učil u svého otce, Josefa Hodka, grafiků J. Váchala a Alessandra de Pian a malíře K. Reisnera. Maloval akty, krajiny, ženské a malířské motivy. Vytvořil řadu knižních značek, ex libris a grafických cyklů.
Pro Augustina Klášterku (1936 - 1982), rodáka z Hostomic na Berounsku, se stalo řezbářství celoživotní vášní. Vedle služby hajného, kterou zastával v Nových Mitrovicích, si našel čas i na loutkařinu. První loutky zhotovil pro své dvě dcery a nápad vytvořit loutkové divadlo pro všechny novomitrovické děti na sebe nenechal dlouho čekat. Posléze mu s loutkami začali pomáhat i sousedé, a tak vznikl loutkářský kroužek. Augustin Klášterka začínal s malými, asi 20cm velkými loutkami, vrcholem jeho tvorby se však staly loutky velké cca 40cm, které budou k vidění od 31. 1. 2019 v rámci výstavy Loutková laboratoř I. Loutky jsou součástí muzejních sbírek od roku 2000.
Tento krásný přírůstek do našeho muzea vytvořil kolega Vladislav Rupert, konzervátor a restaurátor. Tradiční scénu jestliček zakomponoval do prostředí významných blovických budov a měšťanských domů z přelomu 19. a 20. století. Skutečnou raritou je kompletní model hradu Vlčtejn podle obrazu z 1. poloviny 19. století. V průběhu prosince a ledna bude k vidění v kapli sv. Ondřeje.
V listopadu se člověk rád zahřeje. A dobré jídlo a pití je k tomu jako stvořené. Proč se na svátek sv. Martina pečou zrovna husy? Existují dvě legendy. Jedna praví, že byl sv. Martin velice skromný člověk. Proto se mu příčilo stát se biskupem. Před jmenováním se tedy schoval do hejna hus, ale ty ho svým kejháním prozradily. Za toto vyzrazení musely na pekáč.
Další legenda hovoří o tom, že si husy odpykávají na pekáči trest za to, že rušily svým kejháním Martinovo kázání.
Ať tak, či tak, husa na pekáč prostě patří. A víte, že v tom našem se peklo u Raušarů? Přijďte se podívat na vlastní oči.
Dřevěná soška sv. Václava držící v levé ruce erb s orlicí, v pravé praporec. Celá natřená bílou barvou na žlutém podstavci, vysoká 290 mm. Muzeum získalo sošku jako dar od paní A. Mráčkové z Kamenice pod Lipou v roce 1917.
Potkat se s ním můžete nejen na svátek sv. Václava v naší národopisné expozici.
Květnovým exponátem je tzv. loutkový (tzn. na panenku) kočárek, vyrobený na přelomu 19. a 20. století. Korbička kočárku je z přírodního proutí, vnitřek je potažen stejným plátnem, ze kterého je i boudička. Boudička - plátno béžové barvy s nepromokavou povrchovou úpravou, kočárek opatřen matrací ze stejného materiálu. Loutkový kočárek najdete na výstavě Secese: ze života našich prababiček.
Tentokrát Vám předkládáme exponát, o kterém mnoho informací nemáme, nicméně dobře ilustruje dobovou situaci a zobrazuje barokní podobu zámku Hradiště, Vlčtejn a Radyni.
Jak Muzeum exponát získalo:
V přírůstkové knize je uvedeno datum 1918, bez udání jména původního majitele.
Exponát:
Jedná se o olejomalbu v černém dřevěném rámu, vzadu na plátně je německý nápis. Neznáme jméno umělce, který obraz namaloval. Originál si můžete prohlédnout v expozici Šlechtický interiér.
Doba vzniku:
1840 - 1843
Na konci března začínají letos Velikonce, proto jsme pro tento měsíc zvolili téma Božího hrobu, který je jedním z ústředních scén velikonočního příběhu.
Jak Muzeum exponát získalo:
Obrázek malovaný na skle s vyobrazením Božího hrobu daroval do muzejní sbírky pan Josef Karnold z Blovic v roce 1913.
Boží hrob - co to je?
Boží hrob je označení hrobu, do kterého bylo podle evangelií uloženo tělo Ježíše Krista po jeho ukřižování a ze kterého třetího dne vstal z mrtvých (podle dávných výpočtů leželo mrtvé tělo ukřižovaného Krista v hrobě 40 hodin). Boží hrob je také název pro zobrazení tohoto hrobu, zejména v podobě malé stavby (kaple Božího hrobu) napodobující svatyňku uvnitř jeruzalémského chrámu nebo ve formě plastického zpodobnění skalního hrobu s Ježíšem, které se od středověku o Velikonocích vystavovalo v katolických kostelích.
Ani na našem obrázku neuvidíme historicky věrné vyobrazení Božího hrobu. Hrob zde má podobu prosklené tumby, kterou nesou dva andělé. Výjev je doplněný o nástroje Kristova umučení (arma Christi), které se vztahují k pašijím, tedy příběhu o Kristově mučení a smrti. Malíř zde vyobrazil hřeby, kterými byl Kristus přibit na kříž, kostky, kterými setníci losovali o Kristův oděv, kohouta, který zakokrhal, když Petr třikrát zapřel Krista, kopí, tyč s houbou namočenou do octa atd.
Obrázky na skle - technologie
Obrázky malované na skle malovali specializovaní výrobci, ale některé si zhotovovali sami skláři. Proces vzniku těchto obrázků nebyl komplikovaný. V první fázi se připravila samotná podmalba, a to pomocí šablony (předlohy), která se vložila pod sklo, díky tomu se snadno vyplňovaly jednotlivé plochy příslušnou barvou. V další fázi se barva přelepila tmavým podkladem a dále upravila, např. stříbrnou barvou. Obrázky se vsazovaly do dřevěného rámečku. Prodávaly se pak na trzích a na poutních místech. Mezi nejčastější náměty patřily výjevy ze života Ježíše a Panny Marie a vyobrazení světců. V interiéru se obrázky zavěšovaly nad stůl do kouta, kde byly mírně skloněny do světnice. Velké rozšíření obrázků malovaných na skle přišlo ve 2. polovině 19. století.
S blížícím se svátkem svatého Valentýna přicházíme s drobnou inspirací. Vrátíte se ke psaní milostných dopisů perem ?
Jak Muzeum exponát získalo:
Kalamář darovala do muzejní sbírky paní B. Smíšková na počátku 70. let 20. století. Křestní jméno dárkyně neznáme.
O co se jedná?
Exponát je zařazen do uměleckoprůmyslové sbírky.
Jedná se o litinový kalamář rokokového tvarosloví. Má dva pevné zásobníky se skleněnými nádobkami a odklopnými víčky. Vpředu je tvarovaný do různých tvarů rokají, vzadu je zdoben postavičkou klečícího andílka u půlkulaté balustrády a postavičkou stojícího andílka.
Místo a doba vzniku:
Střední Evropa 1850-1880.
Jak Muzeum exponát získalo:
Letecký deník společně s dalšími osobními předměty darovala muzeu rodina Karla Bečváře v roce 1957
Karel Bečvář se narodil 11. listopadu 1917 v Blovicích v domě čp. 290. Absolvoval průmyslovou školu strojnickou, Letecké učiliště v Prostějově a Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Sloužil u I. leteckého pluku T. G. Masaryka v Praze. Po propuštění z armády byl počátkem války zaměstnán v letecké továrně Avia v Praze. Do zahraniční armády vstoupil ve Francii v létě 1939. Po pádu Francie v červnu 1940 odjel se skupinou ostatních letců z Francie přes Casablancu v Maroku a přes Gibraltar do Anglie. Tam v srpnu 1940 nastoupil k 311. bombardovací peruti. Prodělal 35 náletů nad Německo a 15 protiponorkových náletů nad mořem. Při 15. protiponorkovém náletu nad Biskajským zálivem byl dne 18. srpna roku 1942 zřejmě sestřelen německými stíhači.
Po marném pátrání byl 24. července 1943 úředně prohlášen za mrtvého společně s celou osádkou.Jeho jméno je vzpomenuto na panelu 65 Památníku nezvěstných letců v Runnymede u Windsorského zámku. Za svou chrabrost byl vyznamenán Československým válečným křížem, medailí Za chrabrost a nejvyšším britským leteckým vyznamenáním D.F.C. Dosáhl hodnosti nadporučíka, po smrti byl povýšen na štábního kapitána a v roce 1991 byl prezidentem republiky Václavem Havlem povýšen do hodnosti plukovníka.
Pro zajímavost:
Tento sbírkový předmět si můžete prohlédnout na výstavě Plk. Karel Bečvář (1917 – 1942) – 100. výročí narození na zámku Hradiště v sídle Muzeu jižního Plzeňska v Blovicích, p. o., a to až do 18. srpna 2018.
Na financování této organizace se podílí Plzeňský kraj jako zřizovatel
