Šlechtický interiér

Poslední místnost prohlídkového okruhu je věnována šlechtickým majitelům hradišťského panství a nachází se v křídle přistavěném v letech 1872 – 1874. Přechod ze staré části do nové je dobře patrný jak na nerovnosti parketové podlahy, tak na dvou částech výzdoby stropu. Původní zámecký mobiliář se z velké části nedochoval a tak je dnes tato místnost vybavena několika kusy nábytku z přelomu 19. a 20. století, který ze zámku Hradiště pochází. Mezi další zajímavé exponáty patří tzv. býčí žíla sloužící k trestání poddaných nebo katastrální mapa Hradiště a okolí z roku 1838.

Nejvýznamnějším obrazem v expozici je nejstarší známý pohled na Blovice z doby kolem roku 1840. Obraz zachycuje zámek Hradiště v jeho pozdně barokní podobě včetně několika staveb, které se do dnešních dob nezachovaly, např. ovčín či špýchar.

Dalším cenným exponátem je portrét Hanuše z Kolovrat, který byl významným představitelem české šlechty a majitelem hradišťského panství. Narodil se 12. září 1794, při křtu dostal jméno Jan Nepomuk Karel. V roce 1816 ukončil studium na Karlově univerzitě a vstoupil do služeb Českého zřízení zemského, kde byl povýšen na guberniálního radu. V roce 1815 zdědil panství Merklín, v roce 1824 panství Hradiště a Březnici a po vymření Kolovratů Libštejnských v roce 1861 získal panství Rychnov nad Kněžnou a Černíkovice ve východních Čechách, Velké Dvorce na Tachovsku a Košátky na Mladoboleslavsku. Byl příznivcem a patronem blovické školy a kostela. Při něm dal v roce 1833 postavit kapli s rodinnou hrobkou. Hanuš Kolovrat vstoupil mimo jiné i do řádu maltézských rytířů a stal se rytířem papežského řádu Krista. V roce 1858 dal přestavět na zámku Hradišti kapli sv. Ondřeje. Hmotně podpořil Matici českou, Národní muzeum, dostavbu chrámu sv. Víta v Praze a Národní divadlo. Vlastenecké smýšlení projevil v roce 1848, kdy se účastnil revolučních událostí v Praze, což mu vyneslo policejní dozor v době Bachova absolutismu. Byl mecenášem mnoha českých spisovatelů. Svědčí o tom jeho korespondence s Václavem Hankou, Františkem Ladislavem Čelakovským, Františkem Palackým, Františkem Ladislavem Riegrem, Boženou Němcovou, Karlem Havlíčkem Borovským, Josefem Kajetánem Tylem, a Františkem Jaroslavem Vackem – Kamenickým. Hanuš Kolovrat zemřel v Praze 26. června 1872 a je pochován v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou. Nejcennější vzpomínkou na Hanuše z Kolovrat a zároveň jedinečným pramenem k dobové topografii je jeho album z cest. Historické rytiny a kresby zachycují např. z blízkého regionu Plzeň a hrad Vlčtejn, dále pak lokality v Itálii, Francii a Německu.

Podle ústní tradice byla tato místnost využívána jako tzv. „tmavá jídelna“ hraběte Eduarda Pálffyho z Erdödu a jeho manželky Marie roz. Walterskirchen (viz fotografie na stěně vedle vitrín) a jejich dětí. Portrét mladého vousatého muže na stěně zachycuje Jana Pálffyho z Erdödu, který byl synem Eduarda a zároveň posledním šlechtickým majitelem hradišťského panství. Jan Pálffy z Erdödu je zachycen rovněž na lovecké fotografii ve vitríně.