Dřevěné potrubí vyráběli a spojovali tzv. rourníci (v našem regionu často z podhůří Brd), což byla až do poloviny 19. století vážená a ctěná profese. Potrubí je vyrobeno z borovice (Pinus sp.). Borovicové dřevo je bohaté na pryskyřici a lépe odolává tlení.
Nejdelší fragment má délku 1,3 m (maximální délka mohla být až 5 metrů) a průměr 36–37 cm. Průměr vnitřního průtočného otvoru je cca 9 cm. Na vyvrtávání se používaly nebozezy, již od středověku mohly být na vodní pohon. Jednotlivé trubky byly vzájemně spojeny do vodovodního řadu železnými objímkami–zděřemi.Potrubíbylo uloženo v hloubce cca 1 m a poobvodu se na dokumentovaném úseku v celé délce nalézala izolace (lože) z šedého jílu.
Stáří artefaktů se dendrochronologickým datováním zjistit nepodařilo, s největší pravděpodobností může vodovod souviset s přestavbami hospodářského dvora po roce 1800.
Části potrubí si nyní můžete pohlédnout na výstavě Proměny zámku Hradiště, a to až do
28. 2. 2021.
Na financování této organizace se podílí Plzeňský kraj jako zřizovatel