Muzeum jižního Plzeňska, p. o. pro vás připravilo online prezentaci fotografií z regionu jižního Plzeňska, které dokumentují okamžiky osvobození a konce druhé světové války. Fotografie pocházejí výlučně z muzejní sbírky či fotoarchivu a provází je texty obsahující autentické zápisy z několika městských kronik. Prožijte společně s námi radost, vděčnost a přátelství, které k nám prostupují z dobových fotografií. Příjezd osvoboditelů do jednotlivých obcí byl vždy velkou událostí. Na jejich obrazovém zachycení se podílela celá řada místních fotografů, kterým jsme dnes za jejich práci opravdu vděčni.
Území Československa bylo od září roku 1944 osvobozováno vojáky Sovětského svazu, Rumunska, Polska a 1. československého armádního sboru. První Američané překročili hranici 18. dubna 1945 nedaleko Aše. Jejich další postup se však brzy zastavil. Po vleklém vyjednávání vznikla mezi Američany a Sověty dohoda o stanovení demarkační linie Chemnitz – Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice – Linec. Postupem na tyto vytyčené pozice byla pověřena 3. armáda generála G. S. Pattona. Dne 5. května ráno vyrazili k útoku. Postup byl velmi rychlý a již 6. května vstoupili Američané do Plzně.
Dne 5. května vypuklo v mnoha obcích na jižním Plzeňsku organizované povstání. Řízení obcí postupně přebírali Revoluční národní výbory. Spontánně byly vyvěšovány československé vlajky a strhávány německé nápisy. Z dobrovolníků vznikaly revoluční gardy, které plnily strážní roli a podílely se na odzbrojování německých vojáků. Na mnoha místech regionu došlo ke střetům s ustupujícími vojáky.
Američané ve dnech 6. a 7. května osvobodili většinu obcí na jižním Plzeňsku. Rudá armáda dorazila do Prahy 9. května 1945, kde povstalci odolávali německé přesile také díky vojákům Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova. Vojáci Rudé armády se pak ve dnech 10. a 11. května 1945 na různých místech setkali s americkými vojáky na demarkační čáře, oddělující od sebe území osvobozené Američany od území osvobozené Rudou armádou. Setkání probíhala i v oblasti jižního Plzeňska a to v celé řadě obcí. Postupně se však obě armády stáhly na svá vymezená území. Jednotlivé obce se tak dostávaly do americké či sovětské zóny.
Američané dorazili do Blovic v pondělí 7. května v odpoledních hodinách. Jednalo se o vojáky 15. polního dělostřelectva 2. pěší divize pod vedením kapitána Emila F. Meise Jr., který měl k blovickým občanům projev. Kronikář z Komorna Jan Janda, zapsal později do kroniky obsah projevu: „Kapitán oddílu promluvil z radnice a děkoval za srdečné uvítání. Ve své řeči vzpomněl krátce cesty z Ameriky do Anglie na západní val ve Francii, na boje cestou až sem a také, že měli velké ztráty.“
Do Dobřan dorazila americká armáda v neděli 6. května. Před jejich příjezdem se město a jeho okolí plnilo německými vojáky, kteří prchali do amerického zajetí. Samotné osvobození líčí dobřanský kronikář Jiří Kutzendörfer takto: „Dne 6. května v časných ranních hodinách ozdobili čeští občané své domy prapory ve státních barvách a přes vytrvalý déšť očekávali příchod americké armády. Krátce po 13. hodině přijela do města první tři americká terénní osobní auta (t. zv. „jeepy“), s několika americkými důstojníky. Německá policie, slavnostně oblečená, je přivítala a město jim předala. Němečtí vojáci, kteří již den před tím ničili a pak zničené zbraně zahazovali, stáli již na náměstí připraveni – do zajetí. Šestitisícová posádka Dobřan byla zajata bez jediného výstřelu.“
Merklín osvobodila americká armáda v neděli 6. května. Její příjezd zaznamenal merklínský kronikář Josef Erhart těmito slovy: „Dne 6. května 1945 v neděli dopoledne mohli jsme již klidně vydechnout, když po silnici od Staňkova k Merklínu přijížděly první americké tanky. Radost obyvatel byla nezměrná a nelze se co divit, vždyť americké tanky jely od „Radosti“. Obyvatelstvo s nadšením vítalo příslušníky americké armády a snášelo jim vše, co těmto osvoboditelům snésti mohlo. První skupina motorizovaných amerických jednotek, která dorazila dne 6. května dopoledne do Merklína, byla zdejší paní hraběnkou Ilonou Pálffyovou krátkým anglickým proslovem uvítána. Vzhledem k tomu, že Pálffyová současně upozornila Američany, že od Přeštic a Roupova táhnou německé vojenské skupiny k Merklínu, tito na uvítací proslov nijak nereagovali, zde se nezdržovali a ujížděli dále, vstříc německé armádě.“
Dne 5. května ráno začala v Nepomuku revoluce. Úřadovalo se již pouze v českém jazyce. Strhávány byly německé nápisy a v 11 hodin dopoledne byl vyhlášen Revoluční národní výbor, který převzal správu města a jeho okolí. Do Nepomuka dorazila jako první v pondělí 7. května v dopoledních hodinách americká armáda. Později, dne 11. května, se k ní připojili i sovětští vojáci. Nepomuk byl městem, kde se vojáci obou armád setkali. Místní školní kronika popisuje soužití s osvoboditeli takto: „Obyvatelstvo se přímo spřátelilo s těmito chrabrými vojáky a nutno přiznat, že se přímo hněvalo, když se na někoho s nocležníkem nedostalo.“
První američtí vojáci dorazili do Přeštic za deštivého počasí v neděli 6. května v odpoledních hodinách. Jednalo se o početnou kolonu vojáků druhé americké pěší divize. Tato jednotka se ve městě nezdržela a pokračovala směrem k Plzni. O příjezdu těchto vojáků podává zprávu přeštická školní kronika: „Počali kolovati zprávy o blížících se amerických tancích, které konečně asi ve 2 hodiny odpoledne se objevily směrem od Klatov a Skočic na náměstí. Američané byli vítáni občanstvem s ohromným nadšením. Vždyť nám přinášeli svobodu!“
První průzkumný vůz se objevil na hranici Spáleného Poříčí již 7. května ve 13 hodin. Do centra města se však nepustil. Američané zpozorovali větší skupinu německých vojáků, kterou později nedaleko města zajali a přes Spálené Poříčí pak transportovali směrem k Blovicím. O tomto přesunu vypovídá zápis v městské kronice: „Zajatci na zpětném pochodu, malé americké vozy okrášleny květinami a vojáci před sebou bábovky a jiné dobroty, při jízdě si ještě pochutnávali.“ Po té přijela větší americká skupina vojáků: „Plzeňskou ulicí přijelo asi 12 amerických aut a tanků, nadšeně vítáni, hoštěni, naše hudba, která se vracela z pohřbu, koncertovala k jejich poctě. Náměstí přeplněné, radostná nálada, pocit bezpečnosti. Američané obklopeni, každý se dorozumíval, jak uměl.“
Američtí vojáci dorazili do Starého Plzence již 6. května. O jejich příjezdu podrobně informuje městská kronika: „K večeru ozval se z dálky ohromný rachot, který lépe než místní rozhlas ohlásil, že se blíží americké tanky. Ze všech částí města shromáždili se okamžitě na náměstí dospělí i mládež, aby nadšeně přivítali osvoboditelskou armádu.“ Přesnější informace se dochovaly v kronice měšťanské školy: „Škola byla hned 6. května obsazena americkým vojskem a vyučování bylo přerušeno. Ve škole ubytována část 9. pěšího pluku amerického – ovšem motorizovaného – s velitelstvím a štábem. Sympatický americký velitel Colonel P. D. Ginder byl ubytován v jednom kabinetě školy. Na školním cvičišti parkovaly tanky a obrněné vozy.“ Občané města připravili na 7. května na náměstí před radnicí pro americké vojáky slavnostní uvítání, ze kterého se dochovalo několik fotografií, které názorně vypovídají o jeho průběhu.
Josef Koželuh: Osvobození Blovicka v květnu 1945 ve světle kronikářských zápisů a výpovědí pamětníků. In: Jižní Plzeňsko III, 2005, s. 5–15.
Jan Němeček a kol. Kapitoly z osvobození Československa 1945. Praha, 2017.
Státní okresní archiv Plzeň-jih, kronika obce Komorno, 1939–1983, str. 64.
Státní okresní archiv Plzeň-jih, kronika obce Dobřany, 1945–1968, str. 10-11.
Státní okresní archiv Plzeň-jih, kronika obce Merklín, 1942–1945, str. 139.
Státní okresní archiv Plzeň-jih, kronika školy v Nepomuku, 1945–1975, str. 4-5.
Státní okresní archiv Plzeň-jih, kronika školy v Přeštice, 1940–1960, str. 34.
Státní okresní archiv Plzeň-jih, kronika obce Spálené Poříčí, 1913–1952, str. 750 a 751.
Státní okresní archiv Plzeň-jih, kronika měšťanské školy ve Starém Plzenci, 1940–1945, str. 123-124.
Kroniky jsou dostupné v digitální podobě na http://www.portafontium.eu.
