Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Expozice FRANTIŠEK RAUŠAR -
POČÁTKY MUZEJNÍ ČINNOSTI V BLOVICÍCH



František RaušarExpozice je věnovaná zakladateli muzea. Dokumentuje život Františka Raušara a tvoří ji zejména nábytek a zařízení salonu manželů Josefy a Františka Raušarových. Podobu Františka Raušara, jeho manželky Josefy a sestry Filomeny zachytil na obrazech význačný regionální malíř Josef Matějka.
Součástí expozice je ukázka korespondence s významnými osobnostmi kulturního života 19. a 20. století a fotografie a materiály z jeho bohaté pedagogické činnosti. Mezi nejzajímavější exponáty patří Raušarovy osobní předměty: křtící soupravička, housle a hodinky.
František Raušar se narodil 25. srpna 1857 v Budislavicích u Kasejovic. Po studiích v Nepomuku, v Rakovníku a na učitelském ústavu v Praze zahájil v roce 1876 kantorskou dráhu v Blovicích, kde se v roce 1897 stal ředitelem chlapecké měšťanské školy.
František Raušar se stal propagátorem moderních metod a směrů ve školství. Za něho jsou poprvé pořádány na blovické škole stromkové slavnosti, dětské dny, výstavy květin a výlety, a to i do vzdálenějších míst, např. v roce 1913 do italských Benátek. Do důchodu odešel v 66 letech, v roce 1923.
V roce 1903 založil Okrašlovací spolek v Blovicích a stal se jeho dlouholetým předsedou. Zásluhou tohoto spolku bylo osázeno stromy blovické náměstí, Cecima, cesta do Kamenska a park na Dubí, který ještě za života Františka Raušara pojmenovalo město jako “Raušarovy sady”. Byl autorem několika prací o regionální historii a osobnostech.
Při Okrašlovacím spolku v Blovicích zřídil v roce 1913 muzejní odbor a jeho předsedou byl až do své smrti. V roce 1936 se stal muzejní odbor členem Svazu českých muzeí v Praze. Vlastivědné sbírky z Blovic a okolních obcí byly postupně shromažďovány a uloženy v bytě Františka Raušara v Hradišťské ulici čp. 148. 
Účastnil se také kulturněpolitického života ve městě. Jeho zásluhou byly odhaleny pamětní desky Františku Jaroslavu Vacku–Kamenickému, Vejskrabu-Bělohrobskému a Adolfu Opperu de Blowitz. Během svého života byl předsedou Literárního spolku, místní knihovní rady, okresního osvětového sboru, místního spolku Československého červeného kříže, spořitelního výboru městské spořitelny, okresní péče o mládež, knihovní rady, okrašlovacího spolku a předsedou muzejního odboru. Byl také členem mnoha dalších organizací a spolků s místní i státní působností.
Od roku 1898 až do konce 1. světové války byl členem obecního zastupitelstva, v říjnu 1916 byl jmenován čestným občanem města Blovic za záslužnou činnost a rozvoj školství i města.
Zemřel 9. srpna 1941 v Blovicích, kde je i pochován.
Po smrti Františka Raušara převzalo muzejní sbírky do svého vlastnictví město Blovice. Vznikem okresu Plzeň-jih v roce 1960 se rozšířila působnost muzea na tento region. Raušarovo vlastivědné muzeum bylo proto přejmenováno na Okresní muzeum v Blovicích a od roku 1976 na Okresní muzeum Plzeň-jih se sídlem v Blovicích.
Muzeum postupně shromáždilo a zpřístupnilo veřejnosti bohaté sbírky archeologické, národopisné, uměleckoprůmyslové, výtvarné a literárněhistorické.
V roce 2000 získalo muzeum objekt pseudogotického zámku Hradiště, kam se v roce 2002 přestěhovalo.
Od roku 2003 je zřizovatelem muzea Plzeňský kraj.
 

Stránka

  • 1

František Raušar - zakladatel muzea

František Raušar - zakladatel muzea


Stránka

  • 1