Staré časy malých dětí Z tvorby Milana Knížáka
Výstava regionálních malířů
Velké prádlo našich babiček
Jak si kdo ustele...
Staré časy malých dětí
Dlouhodobá výstava improvizovaného dětského pokojíčku navozuje atmosféru
poloviny minulého století. V měšťanském mobiliáři z počátku 40. let 20. století
jsou zakomponovány hračky – atributy dětství.
Nedílnou součástí dětského světa jsou zmenšeniny toho dospělého. Tudíž nechybí
malá almárka plná šatů na panenky, žehlička i s žehlícím prknem, pračka,
sporák, nádobí, telefony, počítadlo, hudební nástroje atd.
Holčičky napodobovaly své maminky. Hrály si v malých domcích a bytech, kde si
„zařizovaly“ miniaturní ložnice, obývací pokoje, kuchyně, ale třeba také
koupelny. Pro své dcerušky tatínkové mnohdy vyrobili i takové detaily, jako
jsou hodiny z 50. let, obraz nebo televize z 60. let. Do modelů nábytku si
děvčata mohla uklízet své nádobí, drhnout podlahu pomocí malinkého rejžáku,
servírovat na stůl včetně kompletních příborů a jídelního servisu...
A
když bylo naservírováno na stole, k celé té parádě mohly zasednout přítelkyně
holčičího světa – panenky. Těch je na výstavě celá řada, a to od těch
nejmenších až po ty, které věrně kopírovaly rozměry skutečných miminek. Ty
nejstarší pochází už z 30. let 20. století. Panenky samozřejmě bylo nutné
převlékat, povozit v kočárku, uspat v postýlce – na všechny tyto potřeby je na
výstavě pamatováno.
Nezapomněli jsme ani na kluky a jejich hry. Jako dominanta ve vitrínách mezi
exponáty upoutá podomácku vyrobený dřevěný model autobusu a parní mašinky z
počátku 40. let 20. století. Zajímavostí je třeba také auto, kterému stačí
otočit střechou a rázem je z něj „sporťák“. Nechybí ani stavebnice nebo
miniaturní fotbal či houpací koník.
Zaujmou dřevěné soustružené hračky, např. ty skašovské, nestárnoucí plyšoví
kamarádi, ale třeba také unikátní promítací přístroj včetně diapozitivů nebo
stolní desková hra o poznání Československa, a to včetně Zakarpatské Rusi.
Dětský pokojíček jako jeden z posledních vývojových stupňů obytného prostoru má
za sebou více než stoletou tradici. Z panských sídel – zámků – se myšlenka
vyčlenit samostatný pokoj pro potomky přenesla v 19. století i do měšťanských
domů a v průběhu 20. století se staly dětské pokoje postupně samozřejmou
součástí každé domácnosti.
Autorka výstavy: Mgr. Vendula Hnojská

|
|