Staré časy malých dětí
 
Z tvorby Milana Knížáka
 Výstava regionálních malířů
 Velké prádlo našich babiček
 Jak si kdo ustele...

 


 Staré časy malých dětí

 Dlouhodobá výstava improvizovaného dětského pokojíčku navozuje atmosféru poloviny
 minulého století. V měšťanském mobiliáři z počátku 40. let 20. století jsou zakomponovány
 hračky – atributy dětství.

 Nedílnou součástí dětského světa jsou zmenšeniny toho dospělého. Tudíž nechybí malá almárka
 plná šatů na panenky, žehlička i s žehlícím prknem, pračka, sporák, nádobí, telefony, počítadlo,
 hudební nástroje atd.

 Holčičky napodobovaly své maminky. Hrály si v malých domcích a bytech, kde si „zařizovaly“
 miniaturní ložnice, obývací pokoje, kuchyně, ale třeba také koupelny. Pro své dcerušky
 tatínkové mnohdy vyrobili i takové detaily, jako jsou hodiny z 50. let, obraz nebo televize z 60.
 let. Do modelů nábytku si děvčata mohla uklízet své nádobí, drhnout podlahu pomocí malinkého
 rejžáku, servírovat na stůl včetně kompletních příborů a jídelního servisu...

 A když bylo naservírováno na stole, k celé té parádě mohly zasednout přítelkyně holčičího světa
 – panenky. Těch je na výstavě celá řada, a to od těch nejmenších až po ty, které věrně
 kopírovaly rozměry skutečných miminek. Ty nejstarší pochází už z 30. let 20. století. Panenky
 samozřejmě bylo nutné převlékat, povozit v kočárku, uspat v postýlce – na všechny tyto potřeby
 je na výstavě pamatováno.

 
Nezapomněli jsme ani na kluky a jejich hry. Jako dominanta ve vitrínách mezi exponáty upoutá
 podomácku vyrobený dřevěný model autobusu a parní mašinky z počátku 40. let 20. století.
 Zajímavostí je třeba také auto, kterému stačí otočit střechou a rázem je z něj „sporťák“.
 Nechybí ani stavebnice nebo miniaturní fotbal či houpací koník.

 Zaujmou dřevěné soustružené hračky, např. ty skašovské, nestárnoucí plyšoví kamarádi, ale
 třeba také unikátní promítací přístroj včetně diapozitivů nebo stolní desková hra o poznání
 Československa, a to včetně Zakarpatské Rusi.

 Dětský pokojíček jako jeden z posledních vývojových stupňů obytného prostoru má za sebou
 více než stoletou tradici. Z panských sídel – zámků – se myšlenka vyčlenit samostatný pokoj pro
 potomky přenesla v 19. století i do měšťanských domů a v průběhu 20. století se staly dětské
 pokoje postupně samozřejmou součástí každé domácnosti.

                                                                        Autorka výstavy: Mgr. Vendula Hnojská