Expozice Františka Raušara Vám umožní nahlédnout
 do života jedné z nejvýznamnějších osobností Blovic
 - zakladatele zdejšího muzea, učitele a ředitele
 měšťanských škol v Blovicích, spisovatele,
 vlastivědného pracovníka…
 Narodil se 25.8.1857 v Budislavicích, kde vychodil
 obecnou školu. Po studiích v Nepomuku, v
 Rakovníku a na učitelském ústavu v Praze zahájil v
 roce 1876 kantorskou dráhu v Blovicích, kde se v roce
 1897 stal ředitelem měšťanské školy.
 František Raušar se stal propagátorem moderních
 metod a směrů ve školství. Za něho jsou poprvé
 pořádány na blovické škole stromkové slavnosti,
 dětské dny, výstavy květin a výlety, a to i do vzdálenějších míst, např. v roce 1913 do italských Benátek. Do
 důchodu odešel v 66 letech, v roce 1923.
 V roce 1903 založil Okrašlovací spolek v Blovicích a stal se jeho dlouholetým předsedou. Zásluhou tohoto
 spolku bylo osázeno stromy blovické náměstí, Cecima, cesta do Kamenska a park na Dubí, který ještě za
 života Františka Raušara pojmenovalo město jako "Raušarovy sady".
 Při Okrašlovacím spolku v Blovicích zřídil v roce 1913 muzejní odbor a jeho předsedou byl až do své smrti.
 František Raušar shromáždil bohaté národopisné a literárněhistorické sbírky, které se staly základem muzea.
 Vedle této činnosti přispíval svými články do řady časopisů a novin. Z regionálních prací, které napsal, to
 jsou: "Blovice a zámek Hradiště" (1927), "Sebrané spisy Vojtěcha Heinricha Jiroty" (1930), "Kulturní vývoj
 Blovicka"(1933) a "Nedoceněný básník Vojtěch Mikuláš Vejskrab-Bělohrobský"(1936).
 Zúčastnil se kulturně-politického života ve městě. Jeho zásluhou byly odhaleny pamětní desky Františku
 Jaroslavu Vacku - Kamenickému, V.M.Vejskrabu-Bělohrobskému a Adolfu Opperu de Blowitz. Pracoval v celé
 řadě spolků, např. v Literárním spolku, Sboru dobrovolných hasičů a v Sokole.
 Zemřel v Blovicích 9.8.1941, kde je i pochován.Veškerý svůj majetek, včetně svého domu (do roku 2000 sídlo
 okresního muzea), věnoval městu Blovice ke zřízení muzea.